Významné osobnosti
Rodák z Dražic u Tábora. Vystudoval chemickotechnologické inženýrství na Českém vysokém učení v Praze. V roce 1920 nastoupil na keramickou školu v Bechyni a učil zde chemické a technologické předměty, geologii a technické kreslení. Brzy se stal vzorem vynikajícího pedagoga. Využíval své bohaté zkušenosti, měl vysoké nároky na studenty a protože byl spravedlivý, měl také jejich důvěru a respekt.
V roce 1945 byl přeložen na keramickou školu do Karlových Varů, která byla až do té doby německá. Po únorovém puči (1948) zůstal z místních ředitelů jediným nestraníkem. Po uvolnění ředitelského místa v Bechyni požádal o přeložení zpátky a funkci ředitele zde vykonával v letech 1948 - 1954, poté zde učil až do roku 1965.
Ing. Petrů byl členem Vědecko technické společnosti, přednášel, recenzoval učebnice, byl soudním znalcem porcelánu a keramiky. V roce 1926 byl na odborné praxi v porcelánce v Sévres (Francie).
Ale nejen odborné aktivity byly jeho doménou, byl to i společenský a spolkový život v Bechyni. To bylo ostatně tehdy příznačné pro všechny profesory keramické školy, kteří se zasloužili o specifickou atmosféru zdejšího lázeňského městečka. Ing. Petrů byl člověk velmi společenský se smyslem pro humor a pracoval aktivně v mnoha místních spolcích (Sokol, pěvecký spolek Lužničan, vedoucí místního biografu, myslivecký spolek, šachový spolek atd.).
(Zdroj: web Města Bechyně)
Narodil se na Moravě, studoval na gymnáziu v Lipníku nad Bečvou, v letech 1945 – 1948 na Škole umění ve Zlíně a v letech 1948 – 1953 v ateliéru Jana Kavana na VŠUP v Praze, kde působil do roku 1956 jako aspirant.
V letech 1956 – 1959 pracoval jako výtvarník v Horní Bříze, v letech 1959 – 1969 v Ústředí uměleckých řemesel v Praze jako vedoucí keramické hutě ve Štěchovicích, kde spolupracoval s hrnčířem Františkem Davidem.
Na bechyňské škole učil v letech 1969 – 1985 kreslení a modelování. Svým žákům zůstal v paměti jako učitel vzdělaný, zručný, tolerantní. Mimořádně citlivě dokázal předat lásku k hlíně, k řemeslu, úctu k práci. V nejlepším slova smyslu poznamenal celou generaci keramiků, kteří prošli Bechyní a jeho rukama.
Jaroslav Podmol často vystavoval v cizině i doma, v roce 1986 se zúčastnil XII. ročníku Mezinárodního keramického sympozia v Bechyni.
Z úvah Jaroslava Podmola:
„Hrnčířské řemeslo je skromné a nehlučné. Je však veliké. Je žádoucí, ale tiché. Při dnešním hluku a shonu přetechnizovaného světa se přece jen najdou místa, kde se tiše roztočí hrnčířský kruh a vybízí člověka, aby si zkusil svou dovednost na tvarech, které obměňovaly a přizpůsobovaly své potřebě a chuti stovky generací před námi. Po nás je budou obměňovat dále. Jen, proboha, aby to byli lidé…“
„Hrnek je předmět každodenní potřeby, se kterým se člověk nejčastěji setkává během celého života. Neexistuje v lidském životě předmět, který by člověk několikrát za den vzal tolikrát do rukou, jako hrnek. Od prvních krůčků až po poslední lůžko. Udrží-li děcko samo hrnek, je to chápáno jako určitý projev samostatnosti. Ztratí-li pak člověk tuto schopnost, je už odkázán na soucit nebo injekční jehlu. Každý z nás měl svůj oblíbený hrnek, nebo má dosud. Člověk si vytvořil předmět hrnek a on zpětně utváří lidi po staletí. Nevím, co bylo potřebnějším objevem v historii, jestli kolo, nebo to byl hrnec.“
(Zdroj: web Města Bechyně,
Katalogy Jaroslava Podmola, publikace Podmol Jaroslav: Úvahy, dopisy, vzpomínky, Mnichovice, 1996)
Rodák z Bechyně, absolvent školy z roku 1911. V roce 1912 začal studovat malířský obor UMPRUM v Praze. Studia byla přerušena 1. světovou válkou; Smíšek narukoval na vojnu, padl do ruského zajetí a strávil tam čtyři roky. Po návratu domů pokračoval ve studiu, které ukončil absolvováním speciální školy architektury v roce 1922.
V roce 1935 nastoupil jako učitel na bechyňskou keramickou školu a působil zde až do odchodu do důchodu v roce 1955. Vychoval celou řadu žáků, kteří se prosadili jako umělci i technici. Byl také dlouholetým správcem muzejních sbírek, předsedou Klubu československých turistů a turistického odboru Sokola Bechyně.
(Zdroj: web Města Bechyně)
Rodák z Třebíče, studoval na právnické fakultě Karlovy univerzity. Na bechyňskou školu nastoupil jako učitel češtiny, němčiny a počtů v roce 1900 a učil zde až do odchodu do penze v roce 1927.
Byl činný v mnoha spolcích, přednášel a psal o živnostech, literatuře, historii, překládal odborné články o keramice. Sestavil početnici, upravil praktické příklady z účetnictví a kalkulaci, vyučoval na kurzech pro mistry a pomocníky keramických odvětví. Byl živnostenským komisařem místních živnostenských společenstev, spoluzakladatelem Podpůrného spolku žáků, byl činný v Musejním spolku, v Sokole, starosta hasičské župy atd.
(Zdroj: web Města Bechyně,
Časopis Lázně Bechyně, č. 9, červenec 1932)
Narodil se v Záboří nad Labem. Jeho otec působil v letech 1909 – 1931 na keramické škole v Bechyni, v letech 1922 – 1931 jako ředitel.
Dr. Stašek studoval na táborské reálce, posléze na Karlově univerzitě a ČVUT matematiku a deskriptivní geometrii. Tyto předměty pak vyučoval na Vysoké škole obchodní při ČVUT v Praze. Pro své přímé názory byl perzekuován v obou totalitních režimech,
Pavel Stašek studoval na táborské reálce a poté na Karlově univerzitě a ČVUT matematiku a deskriptivní geometrii. Tyto předměty pak vyučoval na Vysoké škole obchodní při ČVUT v Praze. V 50. letech byl dva roky vězněn na Borech, zbaven profesorského místa na vysoké škole. Pracoval jako pomocný dělník, po nějaké době se do školství vrátil.
Nastoupil na keramickou školu do Bechyně, kde učil matematiku. Vášnivě se věnoval divadlu s bechyňskými ochotníky i studenty. V roce 1955 režíroval Langrovu hru Velbloud uchem jehly, kde poprvé hrál pozdější herec a režisér Jan Kačer a v epizodní roli i Karel Kryl. Jeho velkou láskou byl i tenis.
Mezi studenty školy i bechyňskými občany proslul fenomenální pamětí, která mu sloužila téměř do konce jeho dlouhého života.
(Zdroj: web Města Bechyně,
paní A. Plachtová)
